Vzpomínáš
Vzpomínáš
Januš Adamus
Vzpomínáš, lásko na den,
kdy jsme se poprvé setkali,
na jiskřivé pohledy do očí
a touhy, jež násobily se,
s každým naším obětím.
Vzpomínáš na krásu onoho dne,
když jsme se poprvé milovali,
na doteky, něžností a slastí,
jež naše těla ohněm spalovaly,
a unášely nás oba k nebesům.
Srdce nám oběma láskou tepaly
a těla naše, zmítala velká touha,
po slastech oněch nádherných okamžiků,
neb ono vytoužené milování,
je pro nás oba, neskutečnou krásou.
Proto miluj, neb láska je věčná,
uzdravuje duší, dává srdci sílu,
tělo své, nech promývat touhou,
pramen ten, sílu velkou má,
je v lásce ukryt, je v ní navěky.